Člověče český,
Z úst vypouštíš blesky.
Zapomněls rychle,
Chováš se zpychle.
Zem Tvoje úpí,
Pod nadvládou supí.
Nemocní mocní,
Zas žezla se zmocní.
V bělejším hávu,
Dál stop Tvému Právu.
Na to, co cítíš,
V srdci svém nosíš.
Hlava chce vládnout,
Kořeny přetnout.
Zbytečnost citů,
Z rozumu jsi tu.
Za Tebe zvolí,
Méně to bolí.
Pracuj a bav se,
Obav svých svých zbav se.
Dělej, co kážem,
Slepý buď blažen.
Krásné však sliby,
Bývají chyby.
Dluhy Tvé splatí,
Okovy zkrátí.
Hlavu svou skláníš.
Svobodu ztrácíš
Vinou Tě mýlí,
Ego Tvé sílí.
Dost bylo lhaní,
Že něco Tě chrání.
Že hrozbou je jiný,
Vždy vše jsou Tvé činy.
Dost už jsi tápal,
Pochodeň zapal.
Zvedni svou hlavu,
Otoč tvář k davu.
Pravda je přímá,
Lev v Tobě dřímá.
Předků Tvých síla,
Dána Ti byla.
Zem Tvá je středem,
V tmě opěrným bodem.
Srdce v ní tluče,
Zlu vystav už účet.
Sám sobě pánem,
Vždy bylo Tvým právem.
V míru leč pevně,
Důvěřuj ve Mě.
Ty jenž jsi Čechem,
Buď svobodě dechem.
Ať klíče zas zvoní,
Tmu v světlo Mé mění.
Hanka 
