Je čas pravdy. Té hluboké, nekompromisní a často velmi bolestivé. Té, kterou jsme tak dlouho nechtěli vidět, utíkali před ní anebo jsme ji zatím nebyli připraveni propustit do svého vědomí. Nekonečná moudrost života rozhodla za nás, že už je čas. Jakkoliv těžké to pro většinu z nás je a nejspíš ještě nějakou dobu bude, jiná cesta než s odvahou a pokorou čelit pravdě vyplouvající nyní na povrch není.

Já sama jsem se pravdě vydala naproti už dávno. Protože už dávno jsem pochopila, že pouze ona nás dovede k příčině a pouze odhalení příčiny nám pomůže změnit následek.

Tím nejtěžším prozřením, kterým si každý hledač pravdy života musí projít, je ta úplně nejzákladnější, ale nejvíce opomíjená skutečnost o životě na této planetě –  „ nic se neděje jen tak, vše hmotné je vždy „jen“ projevem nějaké energie. Tento jednoduchý fyzikální zákon se v našem životě projevuje tak jasně a intenzivně, že je až neuvěřitelné, jak jej většina lidí stále opomíjí. Vysvětlení je ale snadné – toto jednoduché tvrzení totiž znamená, že i vše hmotné v našem životě včetně našeho těla a jeho stavu je projevem nějaké energie. Lépe řečeno naší vlastní energie. A přesně to je tou bolestivou pravdou, kterou naše ego odmítá propustit skrze svůj obranný val. Protože by to  znamenalo, že i všechno „špatné“ včetně našich nemocí je důsledkem naší energie – našeho vnitřního nastavení. A že bychom za to byli nuceni převzít odpovědnost. Místo toho, abychom hledali příčinu i řešení všude jinde jen ne v sobě samých.

Jenže jak jsem zmínila, vyšší moudrost života naznala, že již přišel čas tuto hlubokou pravdu integrovat do našich životů. A tak nám seslala nemoc. Přesněji řečeno se nám jen skrze mechanismus života zhmotnilo to, co na úrovni energie dávno existovalo.  Uvnitř nás. Neboť jak uvnitř, tak navenek. A my jsme teď nuceni se dívat do zrcadla, které nekompromisně odráží vše, co v nás až doposud zůstávalo skryto.

Kdo aspoň trochu začne pátrat po skutečných příčinách lidských nemocí, velmi rychle pochopí, že každá nemoc má svůj vlastní obraz. Trochu vědečtěji řečeno má každá nemoc svou vlastní frekvenci, protože stejně jako cokoliv jiného i nemoc je „pouze“ forma energie. Celé to dávno objevené, ale stále odmítané tajemství nemocí pak tkví v tom, že nemoc se projeví v případě, že si v sobě člověk nese její obraz,  neboli její frekvenci. Samotné zhmotnění nemoci pak může proběhnout různým způsobem – buď samo od sebe v momentě, kdy daná frekvence nabere na určité intenzitě, anebo skrze nějaký vnější spouštěč – třeba bakterii.  Nebo vir. A tím se dostáváme k jedné z těch velkých pravd, kterou se nám Vesmír nyní snaží tak intenzivně sdělit.

Největším strašákem té aktuálně nejobávanější nemoci lidstva je její zdánlivá nevyzpytatelnost. Strach z toho, že zrovna já mohu být tím, koho ten zákeřný malý organismus zničí, je jednou z hlavních motivací všech, kdo stále vidí spásu v tom oficiálně jediném řešení tohoto neustále nám podsouvaného rizika.

ALE CO KDYŽ TA NEMOC VŮBEC NENÍ TAK NEVYZPATATELNÁ, JAK JE NÁM POŘÁD NAMLOUVÁNO?

Příčina – následek. To je základní princip Života. Pokud nedokážeme příčinnou souvislost zatím vidět, neznamená to, že neexistuje.

A proč to píšu? Protože v těch letošních covidových vlnách skončili v nemocnici i tři lidé, které osobně znám. Všichni se naštěstí uzdravili. Ale všichni tři mají něco společného. A právě díky tomu mi došlo, co je na energetické úrovni tou příčinnou souvislostí, která podle mě rozhoduje o tom, jak naše tělo na tuhle novou nemoc zareaguje.

Tím společným jmenovatelem všech mně známých lidí s těžkým průběhem nemoci je jejich velký vnitřní odpor, který se v jejich chování projevuje zvýšenou mírou zloby, hněvu až nenávisti a agresivity. A to buď permanentně anebo alespoň mnohem častěji než u jiných lidí.  Tyto emoční reakce jsou průvodním znakem zavřeného srdce. Což není nic až tak neobvyklého, protože zavřené srdce je jen přirozeným důsledkem množství zranění, kterými si člověk v průběhu života prošel.  V určitém momentě již srdce není schopno absorbovat více bolesti a z důvodu vlastní ochrany se uzavře. Tímto scénářem si prošla většina lidí na této planetě včetně mě samotné. I díky tomu jsem se naučila tento stav nesoudit, ale naopak s ním soucítit.  Co se mi ovšem na energetické úrovni ukázalo jako zásadní z pohledu rozvinutí onemocnění C-o-v-i-d-19, je NEOCHOTA ČLOVĚKA ZBAVIT SE SVÉHO VNITŘNÍHO ODPORU, NEBO-LI NEOCHOTA ODPUSTIT.

Vlastně to do sebe krásně zapadá. Každá nemoc souvisí s tématem čakry, v jejíž oblasti se nachází. Srdce a plíce spadají pod srdeční čakru. Srdce symbolizuje lásku. Jeho stav vypovídá o tom, jak lásky-plnou energii máme uvnitř a tudíž žijeme navenek. Plíce jsou stejně jako ledviny párovým orgánem. Jejich stav vypovídá o stavu našich vztahů. Dech je v lidském bytí symbolem Ducha. Tím, co oživuje hmotu. Už to nám dává jasný obraz té tolik obávané nemoci. Ale přidám ještě první větu z emocionálního obrazu zápalu plic dle Metafyzické Anatomie:

„Cítíte se přemoženi starým smutkem, zklamáním nebo pocitem, že se dusíte vlastními emocemi.“

Co nám to všechno říká? nebo-li kdo se bojí oprávněně?

ČLOVĚK, KTERÝ SI V SOBĚ NESE SPOUSTU EMOCIONÁLNÍCH ZRANĚNÍ Z MINULOSTI A NENÍ OCHOTEN HLEDAT JEJICH PŘÍČINU V SOBĚ A ODPUSTIT DRUHÝM I SÁM SOBĚ. ČLOVĚK, KTERÉMU V ŽIVOTĚ CHYBÍ LÁSKA A JE DÍKY TOMU UŽ PŘÍLIŠ ODPOJENÝ OD SVÉ DUŠE A PŘÍLIŠ ZTOTOŽNĚNÝ POUZE S HMOTNOU STRÁNKOU ŽIVOTA.

Jako každá nemoc je ve skutečnosti výzvou k uzdravení něčeho, co je uvnitř nás ne-mocné, tak i tato k nám přichází s výzvou, abychom konečně uzdravili svoje nejhlubší zranění a otevřeli svá srdce.  Ten maličký vir sám o sobě zdaleka není tak nebezpečný, jen dokáže vytáhnout na povrch všechny negativní emoce, které si v sobě člověk nese. To ty ho pak dusí a tíží na hrudi, pokud není ochotný se ani v nemoci sklonit před životem a začít pokorně odpouštět druhým. A hlavně sám sobě.

Jak naléhavá a nekompromisní výzva to ze strany božské prozřetelnosti tentokrát je, je jasně vidět z celkového obrazu té aktuální situace. Na jedné straně „nevyzpytatelná“ nemoc, na druhé straně jediné nabízené řešení. Takové, po kterém je lidské ego zvyklé sáhnout – rychlé, zdánlivě velmi málo bolestivé, a ještě ke všemu bezplatné. Jenže lidské ego má jednu nebezpečnou vlastnost – KRÁTKOZRAKOST. A tak už není schopno vidět, že to řešení je také krátkodobé a ještě více nevyzpytatelné než samotná nemoc. Už vůbec není ochotno se zamýšlet nad dalšími souvislostmi tohoto řešení jako reakcí svého imunitnímu systému nebo všemi dalšími do nebe volajícími okolnostmi té umělé spásy našeho přirozeného zdraví.

A tak tady máme jednu „zákeřnou“ nemoc, která je obrazem dosavadní úrovně našeho lidského vědomí, a jedno jediné nabízené řešení, které je z dlouhodobého pohledu zcela jasně slepou ulicí.

Na nás je, abychom pochopili, že tudy cesta opravdu nevede. Ale že řešení přesto existuje. Takové, které většina lidí zatím není ochotna vidět. Není totiž svou povahou z těch rychlých a zdánlivě bezbolestných. Skrývá se ve známém výroku jednoho z nejmoudřejších vědců naší historie:

„Žádný problém nemůže být vyřešen na úrovni vědomí, která ho stvořila.“   Albert Einstein

ANO, POSUN VĚDOMÍ. OTEVŘENÍ NAŠICH SRDCÍ. TO JE TOU SKUTEČNOU VÝZVOU, PŘED KTEROU NYNÍ STOJÍME. A TO JE TA JEDINÁ CESTA, KTERÁ NÁM UMOŽNÍ DÁL (PŘE)ŽÍT.

Hanka

www.lecenizivota.cz