Tenhle článek se chystám napsat už dlouho. Když jsem ještě byla majitelkou malého koláčového pekařství, opakoval se totiž stále dokola jeden dotaz: jak to dělám, že své dny trávím pečením koláčů a zůstávám přitom tak štíhlá? A já jsem k tomu dodávala, že je nejen denně peču, ale i jím. 🙂

Vysvětlení není zas tak složité. A to i přesto, že téma váhy, diet a hubnutí je jedním z těch „věčných“ a skoro by člověk řekl, že až neřešitelných. Důvodem je, že tak jako u spousty jiných slepých ulic našeho života, i v tomto případě řeší většina lidí NÁSLEDEK problému místo jeho PŘÍČINY.

Asi se shodneme na tom, že v době nadbytku potravin ztratilo jídlo v naší západní společnosti už dávno svůj původní účel výživy a zachování života. Takové množství, které k tomu stačí, má k dispozici většina z nás. Proč ale jíme mnohem víc? Je naše tělo tak nedokonalé, že nemá žádný mechanismus, který by tomu zabránil? Má. Ale my jsme si ho většinou nevědomě „vypnuli“. Tím, že jsme svoje tělo oddělili od všeho ostatního, co je podstatou lidského života.

Pravda je jako obvykle úplně jednoduchá: jídlo pro většinu z nás ztratilo funkci uspokojení potřeb tělesných, a místo toho začalo sloužit k uspokojení těch duševních. Protože je to pro nás tak jednodušší.

Žijeme často život, který nám nepřináší radost, uspokojení a naplnění, a protože to nechceme nebo nedokážeme změnit, „naplňujeme se“ aspoň skrze radost a uspokojení z jídla. Jenže potřeby duše nelze nahradit jídlem, byť chuťově sebelepším. A tak jediným výsledkem tohohle nevědomého mechanismu je, že naše duše strádá a tělo přibývá.

Když tuhle jednoduchou pravdu pochopíme a začneme svůj život měnit tak, abychom se v něm cítili co nejvíce šťastní, naplnění a radostní, jídlo přestane hrát v našem životě kompenzační funkci a my přestaneme svoji váhu řešit. S rostoucí vnitřní harmonií se totiž začne obnovovat samoregulační mechanismus našeho těla, který nás zcela přirozeně povede ke konzumaci takových potravin a v takovém množství, které zrovna našemu tělu nejlíp vyhovuje. A vůbec to neznamená, že se budeme muset vzdát úplně všech požitků, které nám dnešní gastronomie nabízí. Jen pro nás nebude problém, udržet si potřebnou rovnováhu.

Konkrétní důvody, kvůli kterým tloustneme anebo se nemůžeme nadváhy zbavit, mohou být různé. Často nám třeba tuková vrstva slouží jako pomyslná ochrana proti vnějšímu světu. To když jsme příliš zranitelní a místo hledání své vnitřní síly a budování zdravých hranic maskujeme tuhle naši „slabost“ zdánlivě vysokým sebevědomím. Princip je ale vždycky stejný: SVOJI POZORNOST PŘÍLIŠ UPÍNÁME NA HMOTU. Zapomněli jsme totiž, že hmota není cílem lidského života, pouze jedním z jeho projevů. A naše tělo nám to bude neustále připomínat, dokud si na to nerozpomeneme.

Takže moje tajemství štíhlé linie? ŠŤASTNÝ ŽIVOT.

ŽÍT TAK, JAK OPRAVDU CHCEME. S TÍM, KOHO OPRAVDU MILUJEME. DĚLAT TO, CO NÁS NAPLŇUJE. A MĚNIT COKOLIV, CO NÁM V NAŠEM ŽIVOTĚ PŘESTANE VYHOVOVAT.

Ano, není to jednoduché. Je to ve skutečnosti ta největší výzva, které většina z nás v životě čelí. Ale pokud nás téma nadváhy dlouhodobě trápí, právě tohle je ta jediná funkční cesta . A samozřejmě můžeme začít pomalu a postupně. Tím, že se rozhodneme jíst vědomě. A při každém jídle si uvědomíme, jakou potřebu uspokojujeme. Jestli tělesnou anebo emoční. A pokud zjistíme ten druhý případ, můžeme se místo konzumace čehokoliv zkusit zamyslet nad tím, o jakou emoci, neuspokojenou potřebu anebo přijatý vzorec se jedná a jak je můžeme začít řešit místo zajídat.

S blížícími se Vánocemi je tohle téma obzvlášť aktuální, protože v čase zastavení a zklidnění vnímáme potřeby své duše nejsilněji a její hlas není tak snadné přehlušit tím, že jako jindy začneme něco dělat. To je ten skutečný důvod, proč právě v tomto období nejvíc přibíráme.

Nakonec přiznávám, že ani já si ještě svůj den bez porce domácího koláče neumím úplně představit. A moc dobře vím, že zrovna sladké je v našem životě nejčastější kompenzací lásky a radosti ze života. Takže je mi jasné, že mi ta „jedna porce“ těchhle kvalit ještě v mém životě chybí. Ale pracuji na tom. 🙂 A do té doby, než mě do sladkého moje tělo možná už vůbec nepustí, si ho zcela bez výčitek (a díky tomu i bez následků) dopřeju.

Hanka
www.lecenizivota.cz