Kdysi jsem v nějaké moudré knize narazila na tuhle definici:

„Zamilovanost je způsob, jak zbavit lidi rozumu, aby se dali dohromady dva lidé, kteří se od sebe mají něco naučit.“

Čím víc jsem poznávala skutečnou realitu partnerských vztahů, tím víc mi bylo jasné, jak pravdivá slova to jsou.

Ten příběh se totiž neustále opakuje. Dva lidé se zamilují a pokaždé to vypadá na „lásku jako trám“.❤️ Tahle fáze trvá různě dlouho, ale většinou spíš v řádu týdnů nebo měsíců než let. I v tomhle období už se většinou objevují varovné signály, ale obvykle je velmi rychle potlačíme a ignorujeme. Postupně tou sluncem zalitou realitou začnou prostupovat menší či větší mračna, občas z nich zaprší a občas přijde bouřka. ⛈To když přestanou fungovat růžové brýle zamilovanosti a my najednou na svém partnerovi začneme vidět i věci, které se nám nelíbí a které nám vadí. Často až tak, že po nějakém čase se pro nás stane nesnesitelné jim čelit a náš vztah se rozpadne. Zamilovanost je pryč, láska taky. 💔

Anebo ty méně příjemné aspekty partnerovy povahy akceptujeme a zůstaneme s ním. Ale tím důvodem většinou bývá zvyk, touha po stabilitě, bezpečí, strach ze samoty anebo prostě pocit, že bychom si nikoho lepšího stejně nenašli.  Málokdy tím důvodem bývá opravdová láska, tj. absolutní přijetí toho druhého se vším, co k němu patří. Protože to vyžaduje schopnost milovat bezpodmínečně a tu bohužel většina lidí na této planetě ztrácí velmi záhy po svém narození. Její znovunabytí  pak vyžaduje hlubokou vnitřní transformaci a ochotu pochopit, že to, co nám na druhých nejvíc vadí, je obrazem toho, co si v sobě sami nevědomě neseme. A co nedokážeme přijmout sami na sobě. A že všichni lidé, které si do života přitahujeme, nám to přichází pomoct uvidět a změnit. Obzvlášť naši nejbližší – rodiče, děti a samozřejmě partneři.

I přesto, že se ten příběh lásky kolem nás denně opakuje, většina lidí stále není připravena uvidět pravdu, která se v něm tak jasně zrcadlí. A tak se raději spokojí s variantou jistoty a pohodlí a lásku tak nějak obětují. Anebo utíkají z jednoho vztahu do druhého, užívají si toho krásného stavu zamilovanosti a doufají, že v každém dalším jejich příběhu se ta mračna z předchozího vztahu neobjeví. Protože netuší anebo zatím nechtějí přijmout, že jejich zdroj se skrývá uvnitř nich. A že si je ve skutečnosti do každého dalšího vztahu přinesou s sebou. 🤷‍♀️

I tak ale vnímám zamilovanost jako nádhernou součást lidského života. 💖✨🙏 V tom vztahovém kontextu totiž vždy přináší příležitost, aby nás síla lásky přivedla k propuštění odporu, který pociťujeme ke stinným stránkám svého partnera. A tím se stala úžasným nástrojem našeho vlastního léčení a sebe-přijetí.

Jen možná je na čase si uvědomit, jak omezující přesvědčení jsme si o zamilovanosti vytvořili. Podobně jako o lásce. Té opravdové – přijímající,  hluboké, svobodné, bezpodmínečné, a hlavně trvalé. Nezávislé na tom, zda na ni máme nějaký papír, zda jsme s někým ve vztahu či nikoliv.

A tak ano, užijme si tu záplavu červených srdcí a oslavme svátek zamilovaných.🌹🌹🌹 Ale hlavně otevřeme svoje oči a srdce a vnímejme, že ten nádherný pocit zamilovanosti může prožívat každý z nás, bez ohledu na to, jestli je sám anebo má vedle sebe milujícího partnera. Protože každý náš den je ve skutečnosti příležitostí se znovu a znovu zamilovat. Hluboce, vášnivě a trvale. Do sebe, do života a hlavně do té úžasné možnosti prožívat ho na téhle nádherné a jedinečné planetě…🙏🌎❤️

Krásného Valentýna!💖🙂💖

Hanka