PROLOG
Dávno se stalo,
Co sílu jí vzalo.
Čistotou duše,
Získala muže.
Lásku jí slíbil,
Pak najednou nebyl.
Mamon ho zlákal,
V ní celý svět plakal.
Dítě, co čeká,
Ho ještě víc leká.
Oběť je nutná,
Světská moc chutná.
Jiné slib dává,
Ji Ďáblu vydává…

V BEZČASÍ
Kůži svou svlékám,
Před Tebou klekám.
Ó Bože ve mně,
Sejmi už ze mě,
Tíhu co Země,
Zasela ve mně.
Okovy strachu,
Co drží mě v prachu.
Bolest té zrady,
Co spustila pády.
Břemeno viny,
Co způsobil jiný.
Oceán studu,
Kdy volná už budu?

Hrdlo mi dusí,
Mlčet že musím.
Závoj, co pálí,
Minulost halí.
V paměti mojí,
Smrt s pravdou se pojí.
Vina má byla,
Že Tebe jsem ctila.
Přede mnou stáli,
Mé pravdy se báli.
Zbloudilá víra,
Strachem je svírá.
Krutosti lidské,
Peklo je blízké.
Tělo se třáslo,
Světlo mé zhaslo…

Staletí plynou,
Zas volí si jinou.
Hněvem se budím,
Sebe v něm soudím.
Samotu volím,
Láska tak bolí.
Strach ve mně žije,
Na poplach bije…

Ó dítě milé,
Už přišla ta chvíle.
Ten příběh je jiný,
Není tu viny.
Co na Zemi zkusíš,
Odpustit musíš.
Stín, před nímž prcháš,
Ty sama vrháš.
Dohodu duší,
Jen láska zruší.
Bolest svou propusť,
V slzách ji rozpusť.
Darem své krásy,
Prosviť zlé časy.
V soucitu k sobě,
Je klíč k této době.
Až láskou se staneš,
K muži zas vzplaneš…

DOSLOV
Iluze hmoty,
Ostré má hroty.
Noc nebo den?
Vždyť vše je jen sen…

Přeju nám všem očistný ponor do štířích hlubin našich duší!

Hanka