„Máte hezkou dceru, s takovýma pěknýma modrýma očima,“ sdělil mému tatínkovi mezi řečí jeho známý poté, co jsem mu minulý týden přišla otevřít, když u nich doma zazvonil.

Já to neslyšela, ale tatínek mi to hned hlásil. Ovšem rychle dodal něco v tom smyslu, že onoho muže hned vyvedl z omylu tím, že on už má dcery staršího věku a že bych mohla být skoro jeho teta, tak jak bych se mu mohla zdát hezká…

Uznávám, že dvojitou tetou už pěkných pár let jsem – svému synovci a své neteři. Ale tomu muži bylo jen o tři roky míň než mně! Což tatínek evidentně velmi dobře věděl.

Jak mi to tak vyprávěl, myslím, že i on sám se podivil, co z něj na první dobrou „vypadlo“ jako reakce na ten nečekaný kompliment. Ale na rozdíl od něj, který to přešel a „jel dál“ (protože měl jako vždy spoustu práce), mě tahle zdánlivě „drobná“ situace zasáhla přímo na solar.

Bylo to tak totiž vždycky. Vše, co souvisí s ženstvím, krásou a nedej Bože sexualitou, u nás bylo, co si pamatuju, v tom lepším případě ignorováno, v tom horším ironizováno, zesměšňováno a znehodnocováno. Nepodstatné, pro život naprosto nedůležité… Stejně jako všechno, co s ženskou energií souvisí – odpočinek, zábava, umění, city, tvořivost, hravost, radost, soucit, intuice. Důležitá byla vždy pouze práce. A rozum. A samozřejmě peníze a životní jistoty.

Tohle nastavení jsem měla tak hluboko vryté ve své mysli, že jsem se díky němu málem udřela v pekárně. Později jsem ze stejného důvodu oddělila svou pracovní identitu od té osobní. Ale došlo mi to až teď po letech, že za tím byl ten strach. Strach, že když projevím svou skutečnou přirozenost, přijde odmítnutí, zesměšnění, znehodnocení. Protože emoční léčení je přece příliš „ženské“ na to, aby mělo nějakou hodnotu. Přesně tak jsem to měla nevědomě pořád nastavené.

Chápu, že můj tatínek by mě rád viděl v té hezky neutrální, bezpečné a lehce asexuální kategorii „teta“, ideálně ještě od rána do večera pracující. Jenže já když můžu, neváhám řídit motorový člun, jezdit na koni, proletět se ultralightem anebo se vykoupat v nočním moři za svitu úplňkového měsíce (nahá samozřejmě). Taky si vykládám karty, léčím se energií, mluvím s anděly, používám intuici a studuju posvátnou sexualitu. Protože mojí přirozeností jsou bohu-žel a zároveň bohu-dík přesně ty ne-bezpečné a dva tisíce let potlačované aspekty ženství, které tomuhle světu dnes tak zoufale chybí  –  vášeň, nespoutanost, divokost, hloubka, temnota, intuice, jemnost, soucit, srdce, emoce, přirozenost.

Ta zdánlivě drobná situace mi okamžitě připomněla, odkud se ve mně vzal všechen ten hněv, který mě na dlouhé roky úplně paralyzoval. I teď jsem ho cítila a nejdřív samozřejmě na tatínka. Ale už dávno vím, že naši rodiče nejsou příčinou ani viníkem čehokoliv. Jen nám dokonale zrcadlí, co si v sobě neseme. Takže mi velmi rychle došlo, že se ve skutečnosti hněvám sama na sebe.

JAK MOC JSEM JÁ SAMA POŘÁD POD VLIVEM TOHO STRACHU. A JAK MOC JE POD JEHO VLIVEM STÁLE VĚTŠINA ŽEN. 

JAK MÁLO TU ŽENSKOU ESENCI ŽIVOTA MY VŠICHNI OCEŇUJEME A PROJEVUJEME. A JAK MOC JE PRÁVĚ KVŮLI TOMU NÁŠ SVĚT NEMOCNÝ. 

Protože prostě Yin a Yang. ☯️ Dvě základní síly, které tvoří život. Když jednu potlačíme, ochromí to celý život. Protože stojí jenom na jedné noze. Výsledkem je nemoc, bolest, utrpení, vyčerpání, konflikt. Přesně to, co vidíme kolem sebe.

To zdánlivé zrovnoprávnění žen v naší západní společnosti totiž zdaleka nesmazalo všechny důsledky toho, že dcery byly po staletí vnímány jako nehodnotné a nechtěné. A prožily s tímto pocitem celé životy.

Já na to narážím neustále. Ve svém životě, při konzultacích i v životě všech žen kolem sebe.

Tohle téma se táhne naší historií jako černá nit a nevědomě prostupuje celou naší dnešní realitou.  Ženskou i mužskou. Spolu s ženstvím totiž byla potlačována i bolest. Protože bolest byla také vnímána jako projev ženství.

A tak jsme my všichni dnes plní emoční bolesti a naše vztahy nás čím dál víc vyčerpávají.

Protože ta bolest se neztratí, když ji potlačíme, ani nezemře s našimi předky. Jen se postupně promění v bolest fyzickou.

Tohle všechno mi běželo hlavou celý zbytek toho dne a večer mi to spustilo ulevující pláč. Protože hněv prostě vždycky nějakou bolest skrývá.

Zároveň jsem cítila, jak kritické začíná být, abychom my ženy tohle hluboké trauma v sobě uzdravily a navrátily hodnotu svému ženství. Teprve pak ji totiž muži dokáží ocenit.  A s tím i všechny ostatní „ženské“ aspekty života.

A teprve pak uvidíme marnost toho, jak se všechno snažíme vyřešit tím „mužským“ způsobem: silou, vědou, rozumem, chemií. Když ve skutečnosti všichni potřebujeme jediné:

DOVOLIT SI ZAČÍT PLAKAT.

Jen pro jistotu dodávám, že tohle vůbec není o „ženy vs. muži“. Je to o rovnováze dvou základních životních energií, které tvoří podstatu každého z nás, muže nevyjímaje. Ta nerovnováha nevznikla náhodou a nemůžou za ni muži. Ale tak hluboko jsem se tady pouštět nechtěla.

Jen mě tahle zdánlivě drobná situace přivedla k rozhodnutí, že na Facebooku zveřejním od úterý 10. 10. až do konce října každý den základní emoční příčinu nějaké nemoci nebo nějakého nemocného nastavení. Pro všechny, kdo už jsou připraveni slyšet.  A taky nabídnu zdarma svůj E-book MANUÁL OSOBNÍ TRANSFORMACE, který popisuje nejen příčinu všeho, co se nám v životě děje, ale hlavně ukazuje řešení.  Stačí se přihlásit k odběru Newsletteru na mých stránkách.

Protože nevím, jak vám, ale mně prostě nic na světě nepřijde důležitějšího, než abychom my a naše děti žili ve zdravějším, harmoničtějším a radostnějším světě.

Hanka

PS. Začnu tou nemocí, která je teď tolik aktuální skrze různé akce a hlavně smutné příběhy dvou mladých zpěvaček – rakovinou prsu. Kdo by měl zájem o nějakou další konkrétní, klidně mi napište.